Úno 2 2012

Výpravy do nových světů

Doba osidlování nových kontinentů je už dávno za námi a skutečné dobývání vesmíru je ještě v daleké budoucnosti, zbývá nám v naší generaci tedy už jen osidlování kyberprostoru?

 

Kam se může dnešní člověk vydat, když v něm propukne touha po dobrodružství?

Díváme se na filmy, hrajeme hry a čteme knihy, sledujeme příběhy hlavních postav a tak trochu v koutku mysli sníme o tom, že bychom těmi hrdiny byli my. Jen kdybychom se tolik nebáli, měli hrdinské schopnosti a místo, kde bychom je mohli využít.

A proč? Protože hrdinové zažívají skvělé věci, potkávají úžasné lidi a mění svět kolem sebe. Všechny strasti, které je potkají na cestách, jsou nakonec vykoupeny pocitem radosti z úspěchu, z proměny, z pochopení.

Také chci zažívat dobrodružství, ale svá, ne ta cizí, ne přes obrazovku!

Co si z příběhů můžeme vzít do reálného života? Hrdiny, příběhy a mýty se zabýval Joseph Campbell, který zformuloval Heroe’s Journey – Cestu hrdiny. Popisuje, že všechny hrdinské příběhy jsou variace na jeden monomýtus, což je mimochodem důvod, proč se libovolný hrdinský film dá zpětně namapovat na Hvězdné války (a naopak).

Hrdina je na začátku příběhu obyčejným člověkem ve všedním světě, kde dosud žil. Pak se objeví volání dobrodružství, které je lákavé a tajemné. Hrdina však zaváhá, nechce si připustit, že je hrdinou a musí čelit strachu z neznámého. Často potká učitele-mentora, který jej zasvětí do nových tajů a umožní mu překonat práh do nového světa.

V tom světě platí jiná pravidla, která hrdina musí pochopit, ale zároveň v sobě objevuje moc, kterou má. Musí se naučit přežít v novém světě, překonat všechny překážky a pobít monstra, která se jej snaží vystrnadit pryč.

Nakonec je hrdina svým vlastním pánem, udělá velké rozhodnutí, překoná sám sebe a čelí největšímu zlu, které daný svět nabízí. Pochopí, projde hlubokou vnitřní proměnou, a protože už je dobojováno, vrací se zpět do všedního světa. Tam vše běží jako dřív, jen hrdina je jiný, přinesl si cennou zkušenost a nový pohled na svět.

Tady je skvělé vysvětlení, přímo na výstřižcích z filmu Matrix.

Neskutečně mě baví vydávat se na výpravy a objevovat nové světy. Vypravit se někam, kde člověk musí trochu bojovat, ale na konci si otře pot a krev z čela a může se zase vrátit domů. Ty světy zdaleka nemusí být na jiných kontinentech nebo planetách, jsou všude kolem.

Chtěl bych se dnes podělit o pár světů, které jsem navštívil a co jsem si z nich odnesl.

  • Hry na hraní rolí – naučil jsem se, že i život je vlastně hra a všichni kolem hrají role tak, jak je pro ně výhodné. Z každé výpravy se tak snažím přinést si další masku do sbírky, jak se můžu chovat v té které situaci.
  • Hry obecně – poznal jsem, že hra učí a že se dají získávat zkušenosti i bez velkého rizika navíc zábavným způsobem a že přehnaný strach člověka zpomaluje.
  • Příběhy – díky budování a vyprávění příběhů jsem se naučil, jak důležité jsou pro lidi emoce a jak i obyčejné situace a zážitky mají najednou úplně jinou váhu, když jsou zformulovány do příběhu.
  • Bojové sporty – poznal jsem, že jakýkoliv boj (včetně těch abstraktních) je v prvé řadě o psychice a až pak o schopnostech. A že je potřeba se umět bránit, ale vždycky je lepší nebojovat.
  • Osobní rozvoj – naučil jsem se, že to jde.
  • Kreativita – tahle výprava asi nejvíce změnila můj pohled na svět, který mi usnadnil snad všechno, co dělám. Odnesl jsem si, že by člověk měl dělat jen to, co mu dává smysl, ale když už to dělá, měl by to dělat pořádně.

Najít si mentora, nebát se překročit práh, vystoupit z komfortní zóny a zažít něco nového! To mi dává smysl. Z každého boje pak přemýšlet, co si z něj lze odnést. A až se vrátíte nazpátek, vyprávějte svůj příběh. Když každý, kdo se vrátí z výpravy, poví ostatním, co se naučil, budeme mít jednoduše lepší svět.

Kam vy jste se vypravili a co jste si odtud přinesli?




Související články:



2 Komentářů k „Výpravy do nových světů”

  • Pavel Píše:

    Já tuhle cestu do světa a ven ze světa zažil v komunitě pickuperů a musím říct, že to znamenalo jeden z nejzásadnějších přerodů v mém životě. Jsem rád, že jsem zpátky a už tam znovu nemusím, ale kdybych se mohl vrátit v čase, neměnil bych.

    K tomuhle tématu bych chtěl dodat, že každý takovýhle nový svět je od toho vašeho/našeho současného oddělený bránou. Ta brána má ohromná těžká křídla a chce to sílu a odhodlání je od sebe odtlačit a podívat se, co je na druhé straně.

    Spousta lidí se nikdy nikam nevydá, protože nemá dost odhodlání ty dveře otevřít. Nikdy tedy nezvednou telefon a nezavolají do nové práce, nikdy se nepřihlásí na první lekci nového sportu nebo nevyjedou za hranice.

    Zůstanou na místě, kde to už znají – stále stejní, nezměnění, pohodlní. Říká se tomu „comfort zone“. Místo, kde není potřeba otvírat žádné dveře.

    Ale jak kdosi glosoval: Život začíná PRÁVĚ na konci comfort zone.

    V okamžiku, kdy člověk nejde do nových světů, stagnuje.

    • Matouš Ježek Píše:

      Souhlasím, že klíčovým krokem je překročení prahu. Myslím si, že hlavní brzdou je tady strach z neznámého, spíš než reálná obava, že tam venku mimo komfortní zónu čeká něco zlého, co nás sežere.

      Každopádně, kdybys mohl vybrat tu nejpřínosnější věc, kterou sis z výpravy do světa pickupu odnesl, která by to byla?

Napsat komentář