Úno 24 2013

Udělej to jednoduše!

Dělám teď na dvou větších projektech, a abych dodržel plány, nemůžu si dovolit moc plýtvat časem. Postupně mi vykrystalizovalo několik triků, jak překonávat záseky při vymýšlení a design sekat, jako Baťa cvičky.

Takže takhle při neděli tu píšu další článek na téma, jak zkrotit kreativní práci, abyste z toho taky něco měli.

 

Běžně se mi stává, že potřebuji něco vymyslet, ale nejde to. Prostě nevím, co s tím, nebo to, co už mám vymyšlené má mizernou kvalitu. Není moc čas nad tím lamentovat a je potřeba problém lousknout hned, protože na seznamu na tento den je ještě další tucet věcí.

Naučil jsem se říkat si „Udělej to jednoduše!“. V jednu chvíli jsem si chtěl na stůl napsat i ceduli, ale byl jsem líný. Používal jsem tu větu přesto tak často, že se mi vryla do hlavy dost na to, aby cedule nakonec nebylo třeba.

Okej, takže, co je to jednoduše? Můj názor je, že ke kvalitnímu výsledku je obvykle potřeba se postupně dopracovat. Komplikovaná řešení nebo nápady příliš mimo krabici nejsou dle mě pro design moc vhodná.

Snažím se proto v poslední době jít po co nejjednodušších věcech v jednoduchých kontextech s vírou, že mi to dá víc času všechno pořádně propracovat a tím dosáhnout vyšší kvality.

Když se zaseknu a nemohu dál, dělám tyto věci:

 

Promyslet

Představím si daný problém v situaci, většinou jako scénu z filmu, a intuitivně ji nechám v hlavě probíhat. Co by udělala ta postava? Jak na to jiná zareaguje, na jaký problém narazí, kde vznikne konflikt? (Uvádím tady jen jednoduchý příklad, celý princip se dá aplikovat na celou škálu kreativních úkolů.)

 

Napsat

Často je situace složitější než si lze napoprvé představit. Hlava prostě unese jen omezené množství informací. Proto si začnu sepisovat myšlenky k danému tématu – na papír, do texťáku. Virtuální forma je o fous lepší, protože se dají přehazovat řádky a lépe rovnat logika.

Tím člověk získá představu, například, která postava vejde do scény jako první, co se stane potom a zažehne akci a vyvolá reakci.

 

Namalovat

Dalším krokem je si celou scénu načrtnout na papír (pořád zatím dle mě nejrychlejší médium). Kde jsou dveře, kde kdo stojí, odkud kam poletí lampa na konci hádky?

 

Zmapovat

Někdy hrají roli i různé další abstraktní roviny, které je potřeba vzít v potaz. Postavy v situaci mají mezi sebou nějaké vztahy, motivace, cíle. Pokud se mi situaci nedaří vyřešit, namaluju si kdo s kým, jak a proč.

 

Prodiskutovat

Když se přes problém nedostanu sám, je čas jít za někým a situaci probrat. Jiní lidé mohou přinést zajímavý pohled, obzvláště pokud je celý design jednoduchý a intuitivní. Často také najdu řešení jen tím, že s někým problém proberu. Diskuse mě donutí znova celou věc shrnout a verbalizovat.

Výsledkem je spousta materiálu, kterého se dá chytit. Plus zmapovaný problém v hlavě. Po takové mapě se pak mnohem snáze cestuje. Vzniknou mi krabičky, které se dají přeskládávat nebo snadno vyplňovat.

Nejtěžší pro mě je udělat z ničeho něco. Proto se snažím nahodit řešení alespoň nějak. Pak už se to celé dá systematicky vylepšovat, měnit a upravovat.

Nezřídka se mi stane, že výsledek opakovaně několikrát kompletně předělám, než jsem s ním spokojený. S nahozeným materiálem se dělá mnohem snáz a práci dokončuji výrazně rychleji, než pouhým přemýšlením o problému.

Základní mindset skrytý za tím vším je: K výsledkům je potřeba se propracovat a k tomu je potřeba prostě začít.




Související články:



5 Komentářů k „Udělej to jednoduše!”

  • Adso Píše:

    Vyborny clanek! Pro me to jednoznacne funguje pri psani nejakych delsich praci (e.g. diplomka, ale i clanky). Mnohem ucinnejsi, nez se snazit udelat to napoprve co nejlepe, je napsat nejakou prisernou prvni verzi a pak opravovat a opravovat. Setri mi to ohromne mnozstvi casu, kdy jsem predtim sedel nad prazdnym papirem a snazil se vymyslet, jak nejlepe postupovat dal.

  • Hunter Píše:

    Je to tak.

    Často člověk, ještě než začne nějaký úkol dělat, tak o něm zbytečně dlouho přemítá. Ani ne přemýšlí, protože to už se týká toho úkolu samotného, ale přemítání je spíš jen představa procesu té činnosti. Jenže přitom strávíte zbytečně dlouhou dobu řešením problémů, které nenastanou (a třeba ani nemůžou nastat, což zjistíte během samotné práce – že „ta kolize, o které jsem tak dlouho v hlavě řešil ve skutečnosti nikdy nemůže nastat, protože …)

    Zkušenější kolegové říkají, že je vždy důležité udělat „aspoň něco“, i když je to úplně špatně, protože do té doby než je něco hotovo se „nemáme o čem bavit“ – a to platí ať už se o tom chcete bavit s někým, nebo sami se sebou.
    A až když se „máme o čem bavit“, tak můžeme řešit, jak to zlepšit.

    • Matouš Ježek Píše:

      Díky! Věta: „je vždy důležité udělat „aspoň něco“, i když je to úplně špatně, protože do té doby než je něco hotovo se „nemáme o čem bavit“ – a to platí ať už se o tom chcete bavit s někým, nebo sami se sebou.“ to celé výborně shrnuje a vystihuje.

  • Honza Píše:

    Různé papírky s poznámkami, diagramy a čmáranicemi používám také.

    Může to ale mít jednu krajní nevýhodu: ty papírky se kopí, hromádka roste (bývám sentimentální; je mi líto některé, byť nepoužité nápady vyhodit (říkám si: možná je půjde využít příště)).

    Otázka: co s tím?

Napsat komentář