Úno 5 2012

Tajná přísada

Proč některá díla ovlivňují celé národy a jiná s nikým ani nehnou? Jak to, že existují filmy, skladby, obrazy, které s námi silně rezonují, ale všechno ostatní se nás sotva dotkne.

 

Co je tou unikátní přísadou, kterou mají jen někteří umělci, a jak k ní dostat přístup?

Umění v prvé řadě vyvolává emoce. Čím silnější a čistší, tím lepší. Zároveň může přinášet informace většinou v podobě autorovy zkušenosti. Knihy, filmy, hry, hudba, obrazy nějakým záhadným způsobem vysekávají určitou část reality, dívají se na ni svým osobitým pohledem a výsledek uzavírají do konkrétní formy.

Kde se dá nalézt jádro, ze kterého všechno předešlé vyplývá? Co je tím ústředním bodem, jež všechno propojuje? Tak už proboha vybal, co je ta tajná přísada!

Tou tajnou přísadou je zážitek.

Unikátní zkušenost, jež vyvolává silné emoce, to je zážitek. Myslím si, že každé umělecké dílo, služba, nebo produkt stojí a padají na tom, jaký zážitek v člověku vyvolají. A jak tento předpoklad můžeme použít v kreativní tvorbě?

Existují dvě základní cesty, jak k tvorbě přistoupit: intuitivně a systematicky. Protože k intuitivnímu přístupu vede dlouhá cesta, zaměříme se dnes na ten systematický. I přesto, že zážitek je vágní a nejasně definované slovo, může nám výborně napomoct vystavět umělecké dílo. Na nás totiž je, abychom ho naplnili obsahem.

Ukážeme si to na příběhu, protože k těm mám blízko. Představte si, že píšete knihu nebo scénář pro film. Hlavním tématem je třeba rodina. Zážitek by pak mohl znít Být součástí rodiny.

Zatím ani tato tři slova nic neznamenají, ale už máme krabici, do které můžeme něco začít házet. Budeme chtít mít postavy s různými pohledy: uznávající rodinu, zavrhující rodinu, nechápající smysl rodiny, mimo rodinu. Pak se můžeme ptát, co to vlastně znamená být v rodině? Mohou to být výhody: útočiště, přátelství, pochopení, tak i nevýhody: pravidla, zákazy, spory, křivdy.

Pokračujeme víc do hloubky a do detailů, začnou nás napadat scény, jako společné večeře, otravné návštěvy, věčné hádky o koupelnu. V těch scénách se pak budou projevovat názory jednotlivých postav a jejich motivace k udržení/rozkladu rodiny.

Můžeme pak chtít mít ještě další rodinu, nebo samotáře ve městě, kteří mohou vnést do příběhu pohled zvenku. Čím déle téma zkoumáme, tím více ho poznáváme a tím čistší zážitek z toho, co je být součástí rodiny, dokážeme přinést. Stejně by se dělal horor, nebo první setkání dvou mladých lidí v jednom baru. Podobná technika objevování zážitku se, věřím, dá aplikovat na libovolnou formu umění.

Na začátku projektu se tedy hodí zamyslet se, jak bude působit, jak ho budou lidi používat a co bychom chtěli, aby cítili. Například, když vstoupíme na párty, náš pocit ovlivní hudba, barvy, světlo, lidi, které první uvidíme. Zážitek se vyvíjí díky programu, typu alkoholu a navazování nových vztahů. Každá párty pak vypráví příběh jednoho bohatého zážitku. I vzít do ruky švýcarský nůž, designový hrnek nebo vibrátor je jistá forma zážitku, který určuje autor produktu. Cílem pro nás je najít, rozpoznat a vložit do produktu konkrétní zážitek v jeho co možná nejčistší podobě.

Zážitek je tedy potřeba poznat, oddělit od něj všechno, co tam nepatří a přidat maximum toho, co jej charakterizuje. Celý ho pak rozvětvit a obohatit o velkou míru detailů. Výsledkem je pak ryzí a košatý zážitek se schopností vyvolávat silné emoce a přinášet hodnotnou zkušenost.

Od doby, co jsem objevil, že první, co je potřeba vydefinovat, je zážitek, mám pocit, že dokážu lépe vypíchnout své představy, pojmenovat je a zrealizovat. Pokládám si otázky: Co tady hráč/divák zažije? V čem je mnou navrhovaný zážitek jiný, lepší, intenzivnější, než ty, které je možné získat jinde? Co je zkušenost, kterou si člověk odnese? Je milion a jeden způsob, jak pojmout západ slunce. Co přinese ten můj?

Zjistil jsem taky, že aby člověk mohl přinášet zajímavé, silné a unikátní zážitky, musí je sám prožívat (byť i třeba zprostředkovaně skrz nějaké médium). Každopádně je potřeba budovat autorskou osobnost tak, aby byla jedinečná, měla nevšední pohled na svět a díky tomu mohla přinášet nevšední zážitky.

Přijde mi také skvělé, že práce na uměleckých projektech člověka vlastně nutí zkoumat okolní svět a zažívat nové a nové věci.

Dříve než začneme přemýšlet, co naše dílo má obsahovat, zamysleme se nad tím, jak má působit. Co je ta čistá zkušenost, kterou nabízíme?




Související články:



2 Komentářů k „Tajná přísada”

  • Manik Píše:

    Kopíruji z Google+:
    „… ale stále bych znovu vypíchnul odrazového Lischaie, který soudí, že kvalitní zážitek tvoří dva protichůdné koncepty, např. vražda na svatbě (silná pozitivní a negativní emoce) nebo smích na pohřbu. Geniálně to demonstruje film Festen, který ve mě zraje jako víno.“

    • Matouš Ježek Píše:

      Velmi zajímavý pohled, že dva extrémy vymezují formu zážitku uvnitř. Přijde mi to, jako rozhodně dobrá rada, kde začít. Dodal bych jen, že to nemusí být jen pozitivní a negativní. Může to být například extrém v barvách.
      Také myslím, že skutečně velká díla nesou víc než jeden rozměr, tedy více těch dvojic polarit, jež tvoří onen zážitek.
      Ty nejlepší zážitky jsou dle mě hluboké, komplexní a nedají se zlinearizovat na dvě strany mince. Což ale nic nemění na tom, že otázka „které dva protichůdné koncepty mám ve svém díle“ může pomoct, obzvláště když je aplikována opakovaně.

Napsat komentář