Pro 16 2012

Svoboda

Sním o dni, kdy ráno vstanu a svobodně se rozhodnu, co budu dělat. Ale znáte to, vždycky se najde něco, co nás omezuje.

Nechci se dnes věnovat politice, žijeme přeci jen v relativně svobodné zemi. Budu se zabývat tím, co pro svobodu může udělat každý z nás.

 

Nezřídka si stěžujeme na absenci svobody a naříkáme nad všemožnými mantinely okolo nás. Daleko častěji se zabýváme tím, co nám ve svobodě brání, než řešením, co svoboda skutečně je. Zkusme se teď na svobodu podívat zevnitř nás a představme si, že všechno, co nás v ní omezuje, jsou okovy, jež máme na rukou.

Dovolím si každý takový okov nazvat závislostí. Chceme-li se zbavit okovů a stát se vlastními pány, musíme se zbavit všech závislostí, které nás poutají k zemi. Níže je seznam běžných lidských závislostí. Projděme si je a zkusme si zodpovědět pár probouzecích otázek:

 

Závislost na věcech a pohodlí – Asi každý z nás by se dokázal na čas zbavit počítače nebo mobilního telefonu, možná i auta. Ale co taková teplá postel a každý den sprcha? Věci nejen, že vyžadují spoustu naší pozornosti, navíc jim mnohdy přikládáme větší důležitost, než skutečně mají.

 

Co kdybych přišel o všechny věci a místo na bydlení?

 

Závislost na penězích – S pohodlím přímo souvisí, kolik peněz vyděláme. Ohromná spousta našich životních rozhodnutí přímo souvisí s penězi. Nenechte se mýlit, peníze jsou důležité pro přežití a svým způsobem otevírají možnosti pro svobodnější život. Ale kolik z nás se například přestěhovalo do města, které nemáme rádi, abychom pak celý den seděli v zaměstnání, které nás ubíjí?

 

Co kdybych najednou přišel o všechny peníze?

 

Závislost na drogách – Od tvrdých drog, přes alkohol a cigarety až ke kafi a čokoládě – všechny tyto drogy ovlivňují náš úsudek. Některé více, jiné méně, každý auťák ale odvádí naši pozornost od věcí, které jsou pro nás důležité.

 

Které drogy mi berou energii a omezují mě v tom, co skutečně chci?

 

Závislost na lidech – Mnohdy jsme závislí na názoru jiných, chceme slyšet pochvalu, chceme, aby si nás poslechli, vyžadujeme pozornost, chceme, aby nás vnímali a to i v případě anonymních duší na internetu, nebo dokonce lidí, které nemáme rádi. Nejednáme pak svobodně, ale abychom se jim zalíbili.

 

Jsou moje činy řízené mým pocitem toho, co je správné? Kvůli komu dělám, co dělám?

 

Závislost na místě a nostalgii – Nemůžeme se hnout z místa, protože jsme propojení s minulostí, chceme zůstat, nebo se vracet tam, kde nám bylo dobře a nevystupovat z naší komfortní zóny.

 

Co kdybych měl možnost žít na libovolném jiném místě na světě?

 

Závislost na partnerovi – Často si neumíme představit, že bychom přišli o partnera. Děláme tak rozhodnutí podle něj, ne podle toho, co si myslíme, že je správné.

 

Co kdybych zítra přišel o partnerku?

 

Závislost na identitě – Bojíme se být jiní, než jsme si kdysi vybrali. Nosíme masku ega, které jsme pracně vybudovali, tu vědomě, tu pro potěchu někoho jiného. Máme strach se změnit, začít dělat něco jiného, nebo prostě zkusit nějakou novou roli.

 

Co kdyby všechno, co jsem kdy udělal, najednou ztratilo význam?

 

Závislost na emocích a myšlenkách – Pořád přemýšlíme nad tím, jaké křivdy nám kdo uštědřil. Trýzníme sami sebe neopodstatněným strachem, nebo nenaplněným vztahem. Jen proto, že je to forma drogy, na kterou se dobře zvyká a svým zvráceným způsobem je příjemná.

 
Co by se stalo, kdybych přestal přemýšlet nad věcmi, co se staly nebo se stanou?

 

Závislost na zdraví – Bojíme se zkoušet různé nové zážitky ze strachu ze zranění (a přitom si mnohdy víc ubližujeme běžnou stravou). Počítáme s tím, že jsme zdraví, a když náhodou přijde nemoc, nebo vážné zranění máme problém se s ním vyrovnat.

 

Co kdybych zítra přišel o nohu, nebo o zrak? Co kdybych měl za týden zemřít?

 

Výše zmíněné závislosti v nás vyvolávají strach a pod/vědomě ovlivňují naše rozhodování. Sám jsem vinen v mnoha bodech.

V žádném případě nechci říct, že např. peníze nebo vztah k partnerovi jsou věci, kterých bychom se měli vyvarovat. Špatné pro naši svobodu jsou tehdy, když jsme na nich závislí, což si ovšem mnohdy nejsme ochotni připustit.

Na odpoutání se od závislostí může každý z nás pracovat tak dlouho, až nakonec zbudou jen reálná omezení, na které je člověk krátký. (Např. že člověk nežije tisíc let nebo, že jeden člověk nezmění svět.)

Podle vzoru: Co můžeš vyřešit, vyřeš, co nemůžeš vyřešit, neřeš. můžeme vytřídit věci, které můžeme ovlivnit a těmi má smysl se zabývat. Jsou ale také věci, které ovlivnit nedokážeme a ty nezbývá než akceptovat.

Myslím si, že cesta ke svobodě vede přes zodpovězení výše zmíněných otázek a smíření se s možností vlastního neštěstí, zranitelnosti i smrti. Tak se lze odpoutat od strachů plynoucích ze závislostí – myslet a žít svobodně.

Se svobodou pak přichází zodpovědnost – nést následky za naše názory a činy (a chtěl bych taky napsat zodpovědnost za užitečnost naší existence, ale nejen že nevím co to je, ale možná to ani není nutná podmínka.)

Svoboda dle mě je naprosté ztotožnění se zodpovědností za vlastní konání ať už se nacházíme v jakékoliv situaci.

Celé kouzlo vidím v poznávání skutečné podstaty světa a reálných mantinelů očesaných od všech memů, kulturního balastu a nároků jiných lidí. Jen studiem života, světa a pravé podstaty věcí lze získat dost zkušeností a síly na to být svobodný i v těch nejtěžších časech.

Tou největší otázkou ale nakonec je:

 

Až takovou svobodu budeme mít, jak s ní naložíme?




Související články:



4 Komentářů k „Svoboda”

  • Jakub Vaněk Píše:

    Tentokrát si neodpustím názor, neb závislosti jsou můj zájmový obor: Musím říct, že se trefuješ v mnoha bodech a že jsi shrnul téměř vše, co by mohlo člověka napadnout ohledně závislostí. Spíš než ucelený názor mám několik roztříštěných bodů k polemice:
    1. Závislost na věcech – myslím, že spousta lidí by spíš obětovalo postel než PC nebo mobil. Závislost na mobilu patří dokonce mezi ty nejsilnější původně nefyziologické závislosti.
    2. Nejen podle mě není psychicky možné vystříhat se myšlenkám na budoucnost, fatalistickým vizím či přemýšlení o smrti. Špatné je tyto myšlenky rozvíjet.
    3. Některé závislosti mohou být nutným zlem (Ano slabost závislého), aby člověk nešel do extrémů v jiných oblastech. Naprosto zde není zohledněn efekt, kdy Tě droga v nějaké oblasti posouvá.
    4. Dávat pozor a nevrhat se do nových adrenalinových záležitostí kvůli ochraně zdraví není závislost, ale prachsprostý pud sebezáchovy. A ten má každý jinak rozvinutý.
    5. Rovnostranná zdravá závislost na milovaném člověku není pravou závislostí. Je to láska a ta prostě stojí mimo měřítka a vědecké škatule a není to jen patetický kec. Mrmle, že jde o fyziologický efekt neberu, neb ani náhodou nevysvětlují lásku celoživotní, jen tu čistě sexuální.
    Nakonec si musí člověk dát pozor, aby se nestal závislý na tom jak se zbavuje závislostí.
    Naprosto naopak souhlasím se závěrečnou definicí svobody. Drtivá většina studentů, které učím nechápe, že svoboda je ta největší zodpovědnost. Vidí za ní jen svá práva, nic moc dalšího.
    P.S. Ty otázky jsou super !

    • Matouš Ježek Píše:

      Díky Kubo za zajímavé poznámky. Nevjíc mě zaujalo spojení „zdravá závislost“ = láska.
      Osobně vnímám partnerství spíš jako symbiózu, vzájemnou užitečnost a důležitost než jako závislost. Můj osobní názor je ten, že když je jeden na druhém závislý tak, že bez něj nemůže být, tak to má spíš pro vztah destrukční efekt. Přijde mi silnější vztah, kde oba mohou bezproblému existovat každý sám, ale společně tak nějak dokážou víc a je to příjemnější. Než situace, kdy jsou dva vzájemně tak provázaní, že si neumí představit život jeden bez druhého (byť je to často v literatuře a filmech prezentováno jako ta pravá láska).
      Každopádně zajímavé, ještě jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlel.

      • PanDrtikol Píše:

        Moc pěkný článek. Taky se touto tématikou zabývám a tyto „závislosti“ , které si popsal jsou zdrojem našich strachů. A svoboda, o které píšeš je život beze strachů vůči iluzi. Myslím si, že odpovězením si na tyto otázky dokážeme odstranit hodně té mlhy, které zakrývá náš pohled na realitu. Nejde o to, jakým způsobem vysvětluješ závislosti, ale o to, být maximálně nezávislý a osobně si myslím, že nejvyšší láska je o společných snech, které jsou naší nejvyšší touhou. Vše ostatní je obyčejná závislost, budovaná nad láskou a schovaná pod pokličku s názvem láska. Toť můj názor

        • Matouš Ježek Píše:

          Díky, nejvíc mě zaujala věta: „nejvyšší láska je o společných snech, které jsou naší nejvyšší touhou“. Láska jako společný sen… Zajímavé, budu o tom přemýšlet.

          Kdybys měl chvíli to nějak rozvést, případně odkázat na místo, kde se zabývají podobným pohledem, byl bych nadšený!

Napsat komentář