Pro 31 2011

Nikdo nevyřeší tvé problémy jen ty

0

Od malička žije drtivá většina z nás v očekávání, že se o nás někdo postará. Spoléháme se na rodinu, školu, zaměstnavatele, stát… a dokud se řídíme pravidly obecného konformismu a děláme to, co od nás společnost žádá, tak to víceméně funguje. Často se ale naše představy o životě liší s tím, co systém nabízí. Pak nadáváme na politiky, rodinné příslušníky a firmy a vyjadřujeme obecnou nespokojenost ve víře, že se něco změní.

Dost jsem přemýšlel o tom, co je to svoboda a jak ji získat, až jsem narazil na větu: Nikdo nevyřeší tvé problémy jen ty. Ta spustila řetězovou reakci myšlenkových pochodů, které výrazně změnily můj život.

Očekáváním neděláme nic jiného, než se vzdáváme své svobody, možnosti: konat a příležitosti mít svůj život pod kontrolou. Oddáváme se tak na milost a nemilost ostatním lidem a systémům, kterým jsou naše potřeby a motivace tak nějak pochopitelně ukradené. Dokud jsme se situací spokojení, není v tom žádný problém. Jakmile ale narazíme na nějakou překážku, máme v zásadě dvě možnosti počkat až ji někdo pro nás odstraní a hlasitě hýkat na všechny strany, aby se tak stalo, anebo prostě jít a něco s tím udělat. Takže například místo stěžování si na důchodový systém začít pracovat na osobní finanční nezávislosti. Nebo přestat lamentovat na práci, školu, vztah s partnerem a prostě jít a něco s tím udělat, protože nikdo jiný to za vás neudělá.

Svoboda se rovná zodpovědnost, zodpovědnost za minulost, současnost a budoucnost. Každý z nás má možnost vzít ji do vlastních rukou a měnit svět podle vlastních představ.

Když se nacházíme ve srabu, tak máme pocit, že se z toho nedá dostat ven a že za to může celý svět kolem nás jenom my ne. I kdyby to byla nakrásně pravda, tak je mnohem snazší pracovat na sobě, než měnit celý svět. Faktem je, že se nedají všechny naše problémy vyřešit za jediný den, ale jak už jsem psal, nikdo jiný to za nás neudělá.

Co pro mě bylo klíčové – najít několik málo opravdu zásadních problémů, na ty se zaměřit a začít na nich pracovat. Ostatní, ty nedůležité, prostě nechat, protože problémů je vždycky nekonečno, nemůžu šmahem vyřešit všechny ty své a už vůbec ne ty cizí. Velice mě nadchlo, když jsem jeden velký problém vyřešil, spousta ostatních najednou zmizela. Z toho soudím, že problémy v životě jsou vzájemně propojené a nemá smysl tříštit pozornost na maličkosti. Když odseknete kořeny, zbytek křoví sám odumře.

Když každý den vyřešíte část jednoho problému, za rok jich vyřešíte hromadu. A to se počítá. Alespoň já jsem tak začal rozplétat svoji životní situaci, zahradu úspěšně prořezávám a už začíná plodit první ovoce. No a pak se mi stala jedna skvělá věc, zjistil jsem, že je potřeba také sázet květiny a roubovat stromy a že se tedy výrazně vyplácí vsázet na příležitosti a těžit z nich, než ustavičně zápolit s plevelem, nad kterým se prostě nedá vyhrát.

Co mi přijde, že funguje, je zbavit se největších problémů, nesnažit se je vyřešit všechny najednou a až už člověk může dýchat, tak vsadit na příležitosti, které nás posunou dál.




Související články:



Napsat komentář