Říj 13 2012

Nabíráme obrátky

Úspěšní lidé nám mnohdy mohou svými schopnostmi připadat naprosto nedostižní. Rozdíl mezi nimi tam na špičce jejich řemesla a námi začátečníky může být zdrcující a může nás úplně odradit.
 
 
Zabýval jsem se, jak stáhnout jejich náskok, případně jak nastoupit na stejnou cestu, jako oni.
 

Malcolm GladwellOutliers popsal zajímavé pozorování. Ve zkratce zjistil, že většina špičkových hokejistů se narodila v nejbližších dvou měsících od data rozdělujícího zařazení do příslušné věkové kategorie. Jinak řečeno jsou to ti nejstarší ve své věkové kategorii. Díky tomu mají celý rok navrch oproti těm, co měli tu smůlu a narodili se o měsíc dřív a už jsou nejmladšími ve vyšší kategorii.

Mít rok vývoje navíc mezi čtyřletými caparty je, považte, docela výhoda. Díky tomu mají velkou šanci být nejlepší, dostávají se do lepších týmů, tím dostávají lepší trenéry, potýkají se s náročnějšími soupeři až do dospělosti, kdy hrají první ligu. Tomu se říká umět se narodit.

Kdy jsme se narodili, samozřejmě ovlivnit nemůžeme. Ve stejné knize ale Gladwell píše i o příběhu Billa Gatese. Prý chodíval na škole programovat po nocích, skupoval omezené příděly přístupu k počítači od svých spolužáků.

Jednoduše pracoval s počítačem více než ostatní. Tak se stalo, že když začal boom IT sféry, Bill už měl do programování investovaných svých 10 000h. Když byl někde nějaký zajímavý projekt, šli lidi za ním. Díky tomu získával další kontakty, zdroje a zkušenosti.

Ač se oba případy liší, mají jednu základní věc společnou – kumulativní efekt. V určitý moment se člověku podaří získat nepatrnou výhodu nad ostatními. Tím získá přístup ke zkušenějším lidem, informacím a zdrojům, dostává lepší výcvik a čelí náročnějším překážkám, čímž kumuluje zkušenosti a sebevědomí.

Na začátku je rozdíl prakticky minimální, ale v další rozhodující situaci už má daný člověk výhodu a opět se dostává k užitečnějším zdrojům a kontaktům. Cyklus se stále opakuje a nabaluje se jako sněhová koule.

Říká se, že to, co člověk dokáže teď s maximálním vypětím, za půl roku tréninku už zvládá naprosto automaticky. Přijde mi, že velmi podobně to je i s dalšími příležitostmi, které se kumulativně otevírají s každým smysluplně mířeným krokem.

Osobně mám zkušenost, že čím více se učím, čím více lidí potkám a čím více projektů udělám, tím širší možnosti se objevují. Často za hranicemi, co jsem si ještě před několika měsíci uměl představit.

Dodává mi to pocit, že ne všechny problémy s projekty, na kterých dělám, je potřeba vyřešit hned. Dostávám se do rozpoložení, že některé problémy je dobré pár měsíců neřešit, protože se třeba objeví nové zdroje, které mi usnadní překážku odstranit.

Neustále hledám způsoby, kde se, co nového naučit a jak sebe a naše projekty posunout dál.

Místo lamentování nad situací se mi oplatilo začít přemýšlet, jak roztočit kola právě potřebným směrem. Většinou to znamená se rychle něco nového naučit, sehnat nějaký kontakt nebo informaci. (Osobně řadím učení se nového nad networking, ale oboje je důležité.)

Říká se, že kdo hledá, ten najde. Musím potvrdit, že skutečně, čím víc se snažím zaměřit na to, co hledám, tím snazší je najít, co potřebuju. A někdy se věci objevují prostě tam, kde by je člověk vůbec nehledal.

Těžké kolo se roztáčí postupně. Každá, byť malinká, síla jej roztočí o kousek víc, energie se kumuluje až už je těžké kolo zastavit.

Klíčové je zkoušet a učit se nové věci, získávat kontakty a informace a v ideálním případě po sobě i zanechávat nějaké trvalé hodnoty. Vyplatí se taky netrápit se s problémy, které jsou nad naše síly a k řešení se pohodlně dopracovat časem.




Související články:



4 Komentářů k „Nabíráme obrátky”

  • Manik Píše:

    Já bych se zeptal – k čemu jsou kontakty dobré? Kam tě dostanou (posunou)? Zrovna nad tímto docela přemýšlím a vyjma endorfinové lázně (networking je novodobá droga podobná extázi) jsem tam vyloženě praktický přínos nenalezl.
    Slabé vazby (v běžné řeči označované jako kontakty) mě ještě nikdy nic nenaučili. Ukázali mě třeba cesty, kam se dá zajít/zajet a kde se dá skutečně učit, ale pokud dělám neziskový projekt, tak za jejich znalosti platit logicky nemůžu. Od toho bych chtěl mít právě onoho mentora, který se však musí stát kamarádem, aby mě byl ochoten věnovat čas.
    A z mých slabých vazeb se stávají kamarádi jen ve velmi malém procentu (logicky – musí mít víc než schopnost kvalitně pracovat). Otázka zní tedy: Proč? Práce na společných projektech? Může vzejít ze slabých vazeb?

    • Matouš Ježek Píše:

      Těch příkladů je mraky. Překládáme například Interande do angličtiny. K tomu potřebujeme native scénáristu a native herce. Scénáristů naštěstí pár znám, ale herce jsem neznal žádné. Museli jsme se na to začít ptát různých známých, žhavit maily, potkávat různé cizince a přes ně jsme se až pak dostali k lidem, se kterými teď spolupracujeme.

      Stejně je to v případě, že sháníš šikovného programátora/filmaře/investora. Nebo ještě hůř, když sháníš zakázku. Ne všude se dá domailovat, ne na všechny lidi se dá sehnat telefon. A je daleko snazší, když někdo přijde řekne: „Znám někoho, kdo se vám bude hodti.“ nebo „Vím o někom, pro koho byste mohli být užiteční.“

      Stejné je to s informacemi. Často máme cíle, na které ještě nemáme zdroje. A ty zdroje je nutné sehnat a kontakty jsou k tomu užitečné.

      Setkávám se s tím tak často, až mě samotného překvapilo, žes při svých aktivitách potřebu networkovat ještě nepocítil.

      • Manik Píše:

        Moje chyba, já ten komentář psal docela ve spěchu a nepřečetl jsem si (ani článek, ani koment) 3x než jsem ho odeslal.
        Proto jsem se minul s pointou článku, který de facto říká „networking je k něčemu dobrý, obzvlášť cílený“ … dostaneš se ke kvalitním lidem, pokud jsi ochotný je zaplatit, ať už ve formě společného podnikatelského projektu nebo ve formě přednášky.
        Ovšem jsou to dvě věci: Networking + peníze. Samotný networking není až tak užitečný a kvalitních lidí, co jsou ochotni pracovat zadarmo … těch až tolik není. Resp. pohybují se v té hrozně úzké zóně „už umím něco, jsem vám užitečný“ a „ještě neumím dost, abych za to mohl chtít peníze“ a pak jsou opravdové výjimky typu Godric, Balda, které dělají opravdu expertní práci zdarma.

        Tedy networking ano, jen je potřeba znát jeho omezení.

        • Matouš Ježek Píše:

          Práce zadarmo je samozřejmě něco jiného, ale spousta lidí ti ráda poskytne radu, nebo tě propojí s někým, koho hledáš. A udělají to zadarmo. Taky nemám problém někoho někam nasměrovat, když mě to nestojí velké množství času, které bych jinak samozřejmě měl radši zaplacené.

Napsat komentář