RAW MEAT

Mít tak koule na to říkat lidem, co si myslíme. Umět bezostyšně oslovit libovolnou ženu, nebo vystoupit před obří publikum, zvládnout se postavit útlaku nebo dokonce napadení. Jo, sebevědomí a odvaha jsou užitečná výhoda.
Trochu jsem toto téma načal v článku o mužství. Dnešní zamyšlení je i pro ženy. Ostatně, kdo by nechtěl umět překonat zbytečný strach a jít si za svým?

Všude možně se dočteme, že sebevědomí je prostě potřeba. Fajn, ale jak ho získat? Můžeme začít přesvědčovat sami sebe, hlasitým opakováním věty „Já to dokážu!“ Uvěřit v naše schopnosti je skutečně důležité, ale aby mozek uvěřil, potřebuje důkazy.

Potřebuje referenční body z minulosti, kdy už se nám podobná věc povedla, aby měl nějakou jasnou oporu proč to, co právě plánuje udělat, není naprostá šílenost. Jak to, že jsou vysoce postavení lidé a celebrity tak sebevědomí? Mají miliony důkazů z minulosti potvrzujících jim, jak jsou skvělí a všechno se jim daří.

Z rozervaných osudů nemála celebrit můžeme snadno usoudit, že přehnané sebevědomí není zrovna výhoda. Sebevědomí musí jít vždycky ruku v ruce s racionálním zhodnocením rizik. Vyplatí se umět odhadnout, kam se dá strčit hlava a kde už nám ji useknou.

Často rizika, která kolem vidíme, naprosto zválcují naši odvahu. Cítíme strach a úzkost a nakonec se neodhodláme k žádnému činu. Strach je skvělý nástroj, když nás chrání. Když nás ale umlčí i tam, kde žádné zvláštní riziko nehrozí, pak je zbytečný.

Jak ale poznat, kdy se bojíme oprávněně a kdy jde jen o nepodloženou úzkost? Pokud nemáte žádné volby v tom, co uděláte, jímá vás strach. Pokud máte jen jedinou a naprosto zřejmou volbu, tak je to přehnané sebevědomí. A pokud máte k dispozici mnoho variant jak se zachovat, dokážete minimalizovat rizika a pak snadno prohlédnete zbytečný strach.

Pokud jsme si jen namluvili, jak jsme sebevědomí, náš mozek v krizové situaci jednoduše neuvěří. Člověk může být nakrásně frajer, když dojde na lámání chleba, tak z toho vycouvá.

Proto je nutné si co možná nejvíc vyzkoušet, ideálně tam, kde je riziko minimalizované – party, hry, sporty, umělecké soutěže. Získávat jeden malý úspěch po druhém a vršit tak důkazy z různých situací, s různými lidmi a v různých prostředích.

Přijde mi tedy, že koule můžu mít jen na věci, které jsem už dělal, nebo jsou velmi podobné něčemu, čím už jsem prošel. Když mě napadnou dva o hlavu větší chlapi na ulici, tak jim nedokážu čelit a prostě uteču. Mít koule znamená mít odvahu, ne se nechat zbytečně zabít, že.
Naopak kdybych se pár let zpátky bál jít vystoupit s přednáškou na jedné konferenci, dneska bych nedělal to, co dělám. Říkal jsem si: Budou tam profesionálové, mnohem starší lidi, můžou se mi vysmát – ne to by nešlo… Ono by to nešlo?

A jakou roli v tom celém hrají drahá auta, krásné šaty a slavní přátelé?  Skutečně potřebujeme všechny ty věci a lidi kolem sebe, abychom se cítili sebevědomí?

Stavět sebevědomí na externích faktorech je z dlouhodobého hlediska velmi nepraktické. Dočasně může pomoct, to jo. Ale o peníze, věci, známé můžeme snadno přijít a s nimi odejde i ono nabyté sebevědomí. Naopak zkušenost je to, co zůstává.

Větší smysl mi tedy dává zaměřit se na budování vlastní osobnosti, trénink a získávání důkazů, že to jde. Jednoduše být sám sebou, investovat dovnitř sebe a stavět na tom další dovednosti.

Pak se sebevědomí přesouvá na vnitřní úroveň jako sebeuvědomění, sebedůvěra a víra ve vlastní hodnotu. A ty se nedají jen tak ukrást z garáže.

K vybudování sebevědomí je třeba trénink. Jít do terénu, zkoušet, trénovat a vyhrávat. S plnou hrstí referenčních bodů mnohem snáze rozeznáte rizika a strach se prostě rozplyne.