Led 31 2012

Mít na to koule

0

Mít tak koule na to říkat lidem, co si myslíme. Umět bezostyšně oslovit libovolnou ženu, nebo vystoupit před obří publikum, zvládnout se postavit útlaku nebo dokonce napadení. Jo, sebevědomí a odvaha jsou užitečná výhoda.
Trochu jsem toto téma načal v článku o mužství. Dnešní zamyšlení je i pro ženy. Ostatně, kdo by nechtěl umět překonat zbytečný strach a jít si za svým?

Všude možně se dočteme, že sebevědomí je prostě potřeba. Fajn, ale jak ho získat? Můžeme začít přesvědčovat sami sebe, hlasitým opakováním věty „Já to dokážu!“ Uvěřit v naše schopnosti je skutečně důležité, ale aby mozek uvěřil, potřebuje důkazy.

Potřebuje referenční body z minulosti, kdy už se nám podobná věc povedla, aby měl nějakou jasnou oporu proč to, co právě plánuje udělat, není naprostá šílenost. Jak to, že jsou vysoce postavení lidé a celebrity tak sebevědomí? Mají miliony důkazů z minulosti potvrzujících jim, jak jsou skvělí a všechno se jim daří.

Z rozervaných osudů nemála celebrit můžeme snadno usoudit, že přehnané sebevědomí není zrovna výhoda. Sebevědomí musí jít vždycky ruku v ruce s racionálním zhodnocením rizik. Vyplatí se umět odhadnout, kam se dá strčit hlava a kde už nám ji useknou.

Často rizika, která kolem vidíme, naprosto zválcují naši odvahu. Cítíme strach a úzkost a nakonec se neodhodláme k žádnému činu. Strach je skvělý nástroj, když nás chrání. Když nás ale umlčí i tam, kde žádné zvláštní riziko nehrozí, pak je zbytečný.

Jak ale poznat, kdy se bojíme oprávněně a kdy jde jen o nepodloženou úzkost? Pokud nemáte žádné volby v tom, co uděláte, jímá vás strach. Pokud máte jen jedinou a naprosto zřejmou volbu, tak je to přehnané sebevědomí. A pokud máte k dispozici mnoho variant jak se zachovat, dokážete minimalizovat rizika a pak snadno prohlédnete zbytečný strach.

Pokud jsme si jen namluvili, jak jsme sebevědomí, náš mozek v krizové situaci jednoduše neuvěří. Člověk může být nakrásně frajer, když dojde na lámání chleba, tak z toho vycouvá.

Proto je nutné si co možná nejvíc vyzkoušet, ideálně tam, kde je riziko minimalizované – party, hry, sporty, umělecké soutěže. Získávat jeden malý úspěch po druhém a vršit tak důkazy z různých situací, s různými lidmi a v různých prostředích.

Přijde mi tedy, že koule můžu mít jen na věci, které jsem už dělal, nebo jsou velmi podobné něčemu, čím už jsem prošel. Když mě napadnou dva o hlavu větší chlapi na ulici, tak jim nedokážu čelit a prostě uteču. Mít koule znamená mít odvahu, ne se nechat zbytečně zabít, že.
Naopak kdybych se pár let zpátky bál jít vystoupit s přednáškou na jedné konferenci, dneska bych nedělal to, co dělám. Říkal jsem si: Budou tam profesionálové, mnohem starší lidi, můžou se mi vysmát – ne to by nešlo… Ono by to nešlo?

A jakou roli v tom celém hrají drahá auta, krásné šaty a slavní přátelé?  Skutečně potřebujeme všechny ty věci a lidi kolem sebe, abychom se cítili sebevědomí?

Stavět sebevědomí na externích faktorech je z dlouhodobého hlediska velmi nepraktické. Dočasně může pomoct, to jo. Ale o peníze, věci, známé můžeme snadno přijít a s nimi odejde i ono nabyté sebevědomí. Naopak zkušenost je to, co zůstává.

Větší smysl mi tedy dává zaměřit se na budování vlastní osobnosti, trénink a získávání důkazů, že to jde. Jednoduše být sám sebou, investovat dovnitř sebe a stavět na tom další dovednosti.

Pak se sebevědomí přesouvá na vnitřní úroveň jako sebeuvědomění, sebedůvěra a víra ve vlastní hodnotu. A ty se nedají jen tak ukrást z garáže.

K vybudování sebevědomí je třeba trénink. Jít do terénu, zkoušet, trénovat a vyhrávat. S plnou hrstí referenčních bodů mnohem snáze rozeznáte rizika a strach se prostě rozplyne.




Související články:



Napsat komentář