Led 20 2012

Kreativní řešení problému III

0

V prvním článku jsme problém očesali až na podstatu, ve druhém ho rozdělili na menší kousky a dnes se zaměříme na samotné řešení.

Jakto, že někteří lidé umí vyřešit komplexní problémy zavpár minut a jiným to trvá měsíce, anebo se nikdy řešení nedoberou? Určitě je rozdíl ve zkušenostech a znalostech, ale ty se už těžko nabírají, když potřebujete problém vyřešit hned. V čem se tito lidé ještě liší?Inu někteří o problémech mluví, jiní je řeší. Ti první obvykle mluví o tom, jak velký problém je, ti druzí, jak ho vyřešit.

V příkladu z minula jsme zredukovali problém z To se nedá stihnout na několik cest, z nichž jedna byla například Zařídit, aby mě to bavilo. Z problému, který je v negativní rovině jsme se přesunuli ke směru, který by nám mohl pomoci část problému vyřešit.
Zkusím nahodit nějaké varianty

  • Pomůže mi, když se o tom budu moct s někým bavit
  • Pomůže mi, když si k tomu stáhnu nějaké inspirativní obrázky
  • Pomůže mi, když mi ostatní v týmu budou posílat, co vyrobili
  • Pomůže mi, když si vystříhám kartičky a budu si s nimi chvíli hrát u večeře

Pro každou variantu je pak potřeba udělat podobný brainstorming. Některé nápady se ukážou jako smysluplné, některé třeba ne. Ve výsledku pak budete mít třeba dvacet použitelných nápadů, které velmi pravděpodobně budou stačit na to, aby To se nedá stihnout posunuli na úroveň: Bude to fuška, ale je to reálné.

Co nás při řešení problému také často brzdí, je když se zaměřujeme jen na jednu cestu. Je to, jako když luštíte křížovku. Kdybyste stáli stále nad jedním slovem, nikam se neposunete. Proto je lepší začít těmi slovy, která znáte, pak vyplníte ta slova z nápovědy a ta nejtěžší slova je pak mnohem snazší řešit.

Jednotlivé cesty odkrývají další asociace, které vám pomohou najít nové možnosti, jež mohou přispět k řešení problému. Nová částečná řešení vám mohou pomáhat křížově v jiných cestách a celý komplexní problém tak postupně vyřešit.

Pro mě osobně nejtěžší je přepnout mindset na hledání cesty k řešení. Je strašně lákavé nechat se stáhnout k lamentování nad problémem, obzvlášť, když vás u toho někdo poslouchá. Zjistil jsem, že je vhodné chvíli se zabývat tím, co problém skutečně způsobuje, ale člověk musí mít naučené přepnout se včas do: OK, a co s tím uděláme?

Je často mnohem snazší a rychlejší se k řešení postupně dopracovat, než čekat na nápad, i když to tak na první pohled nemusí vypadat.
Naprosto klíčové mi pak přijde zaměření na řešení. Ptát se: Jak mi tohle pomůže? Co se s tím dá udělat? Jak dál? Jaké mám možnosti?  A když už se zabýváme negativy, tak jen proto, abychom mohli najít další cesty, které nás mohou posunout vpřed.




Související články:



Napsat komentář