Pro 30 2011

Jde to

0

„To nikdy nemám šanci dát,“ říkal jsem si před pár lety při procházení galerií největších 3D umělců celého světa. Jejich práce měly duši, nebyly studené a byl v nich kus ryzího umělce. Člověka pak začnou jímat myšlenky na téma: jaktože jsem se taky nenarodil jako přehnaně talentovaný umělec a co je teda sakra to, na co mám talent?

Pak jsem narazil na teorii od Malcolma Gladwella, který zkoumal, kolik času strávili největší sportovci, vědci a umělci tréninkem a prací, než se dostali na špičku ve svém oboru. Zajímavé je, že výpovědi dotazovaných konvergovaly docela zjevně k číslu 10 000 hodin (8 let práce na plný úvazek, nebo povinná školní docházka a střední škola – takže fakt hodně). Studie 10 000 hours to master výrazně změnila můj pohled na to, co znamená talent. Pokud je třeba takový výcvik, jak my vůbec můžeme tvrdit jestli máme nebo nemáme na něco talent po jednom fotbalovém tréninku nebo měsíci v základní umělecké škole?

Docela zajímavý příklad jednoho takového vývoje zdokumentoval Johnatan Hardesty, který zaznamenával 6 let své intenzivní práce na rozvoji kresby a malby. Tady je jeho Journey of Absolute Rookie.

Dalo by se tedy rovnou říct, že cokoliv se dá naučit. Doteď tomu věřím, jen je v tom několik ale.

  • Samozřejmě, nelze překonat vrozené překážky. Když vyrostete 150 cm, těžko budete špičkou v NBA.
  • Hodně nás formuje čas, který trávíme činnostmi v dětství. Takže ve chvíli, kdy se sami rozhodujeme, co dál dělat, už je výhodnější stavět na tom, co nám bylo dáno, než začínat znovu.
  • Velký vliv má také, jak se dá onen směr, kterým se chceme vydat trénovat, v prostředí, ve kterém se nacházíme.
  • Nestačí jen tupě ty hodiny strávit, ale aktivně hledat, budovat znalosti a dovednosti a roztáčet kola teorie, zkušenosti, aplikace a inovace.

Vyplatí se tedy pracovat na věcech, které nám jdou a hlavně, které nás baví, protože bude třeba u toho strávit podstatnou část života a překonat spoustu překážek. Myslím ale, že by bylo škoda je odsoudit, když se začneme srovnávat s těmi nejlepšími. Ta kvalitativní propast pak dovede nejednoho odradit.

Zjistil jsem taky, že se hodí vybírat si hřiště, na kterých můžete vyhrát. Když se učíte běhat, tak také nejprve zkusíte školní závod, pak městské kolo, pak okresní, krajské, republikové a po spoustě letech usilovného tréninku nakonec třeba evropské nebo světové mistrovství. Kdyby člověk ve svých 10 letech šel závodit s Usainem Boltem, asi by ho to do budoucna zrovna nenakoplo. To mě se stalo a s 3D jsem skončil. Naštěstí mě design baví víc a musím říct, že při cestě z 6000 na 8000 hodin pociťuji silný přerod od systematického používání nacvičených triků k mnohem intuitivnějšímu, přirozenému až emotivnímu vnímání tvorby.

Podle té teorie vlastně člověk stihne za život vymástrovat tak 5-8 věcí, které má rád a naplňují ho, pokud je ovšem dopředu nevzdá pro „nedostatek talentu“.

Co se mě týká, dokud mě to bude bavit, budu točit další hodiny a uvidíme jestli to funguje.




Související články:



Napsat komentář