Bře 11 2012

Jak udělat změnu – konečně jinak

Chci zhubnout, chci se naučit jazyk, chci začít dělat sport, chci mít víc času, chci dělat, co mě baví… chci, chci, chci.

Říkají: Musíš mít vůli, říct si, co chceš a jít si za tím hlava nehlava. Překonat sebe sama a i když je to těžké a bolestivé, musíš makat na tom, abys něco dosáhl…

 

Podle mě jsou to kecy.

Chceme udělat změnu (například zhubnout), ale nemáme dost odvahy, síly nebo odhodlání. Těžkosti vždycky nakonec překonají naši vnitřní motivaci.

Ale proč se nám nechtějí dělat změny? Protože nám nedávají dostatečně smysl. Protože si jednoduše podvědomě myslíme, že nepotřebujeme být zas tak hubení a že nemáme čas ani chuť se tomu věnovat a že by to stejně nikam nevedlo.

Je prostě těžké začít s něčím, co nás nebaví, nelíbí se nám a nechce se nám. Já radím to prostě nedělat.

Cože??

Jo, přesně tak, nemá smysl dělat změnu, která je těžká. Podle mě bychom se neměli k ničemu překonávat. Když se donutíme přestat na 14 dní jíst, tak shozená kila nabereme v dalším měsíci zase zpátky. Protože problém není v tom, jestli jíme nebo ne, ale v celkové životosprávě a principu příjmu a výdeje energie. Často na to má vliv stres a spousta dalších faktorů, které se nedají vyřešit najednou, ale je potřeba je vyměnit jeden po druhém.

Změna nám začne dávat smysl, až je dostatečně snadná a výhodná. Až vidíme pár jednoduchých kroků, jak se k ní dopracovat a že cena za změnu není veliká. Najednou nám docvakne, že nemůžeme dělat nic jiného, než prostě začít.

Pokud není dost snadná, tak není člověk ještě připravený. Což většinou znamená, že ještě nemá dost informací a nevidí dost vhodných variant. Protože až je člověk připravený, tak to prostě v hlavě klikne a najednou nedává smysl nic jiného, než tu konkrétní věc začít dělat.

Když je změna moc těžká, ještě jsme do ní nedozráli. Ale to je v pohodě, dříve nebo později se tam dostaneme, pokud je to důležité!

Společnost nám změny prezentuje jako oběti. Musíš obětovat sladké/tučné jídlo, které máš tak rád, protože to škodí tvému zdraví. Já tvrdím, že oběti jsou k ničemu a že jediné, co funguje, je VOLBA, kdy si člověk volí tu lepší variantu, nebo OBCHOD, kdy člověk nakoupí jednu možnost za jinou.

Důležité je najít dostatečně jednoduchou cestu, která nám dává smysl. Snížíme tak cenu za změnu a najednou už se nám vyplatí ji nakoupit. Problém většiny lidí je, že nehledají možnosti. Že si například řeknou: Hubnout je prostě težký, kašlu na to.

Dělat hodně malých změn je vždycky snazší a dostane vás dál, než lámat přes koleno jednu velkou věc.

Navíc je potřeba dělat správnou změnu ve správný čas. Například nemá smysl řešit kilo tuhle a kilo támhle, když je člověk například ve výrazných finančních potížích. Hlava řeší úplně něco jiného, důležitějšího. Ale až se ty věci vyřeší, najednou zdraví a vzhled (nebo cokoliv jiného) dostane prioritu, začne dávat smysl se jimi zabývat a stane se z toho další logický krok v životě.

Přijde mi, že je klíčové žít vlastním tempem a ne podle standardů ostatních lidí. Ty nikdy beztak nemůžete naplnit a jen to člověka stresuje.

Pár let zpátky jsem si řekl, že mám víc kilo, než bych chtěl. Neměl jsem ale čas začít nějak výrazně sportovat, nebo si chystat správnou stravu, nemluvě o tom, že to doteď neumím. Ale zajímal jsem se o to, co pro to můžu udělat teď a snadno.

Například jsme s kolegy změnili místo, kam jsme chodili na jídlo, přestal jsem jíst sladkosti z automatu a pít kofolu k obědu. Jsou to fakt maličkosti, ale jen díky tomu jsem zhubnul 4 kila asi za dva měsíce, aniž bych pocítil nějakou zátěž z vykonávané změny.

Dřív, když jsem dělal změny, pořád jsem něco překonával. Tlačil jsem na pilu, musel hodně makat, měnit věci překotně a často se sebezapřením. Ale zjistil jsem, že to k ničemu moc není, jen to přináší stres a vyčerpání.

Dneska už to dělám jinak. Měním věci postupně a snažím se dělat jen to, co mi dává smysl. Věci, které se mi nechtějí dělat, prostě nedělám. Na druhou stranu pokud cítím, že bych je měl změnit, tak hledám přístupnější varianty a způsoby, jak se k výsledku dostat krůček po krůčku a ne velkým skokem.

Podle mě má smysl dělat jen snadné změny, ale dělat jich hodně. Proto, když cítíme, že bychom měli udělat nějakou změnu, hledejme varianty a krůčky, jak se k ní dopracovat snadno. Nemá smysl nic lámat přes koleno.
Přirozeně provedená změna je volba nebo obchod, neznamená žádnou oběť. Takže dělejme jen to, co nám dává smysl, ale když už, tak to dělejme pořádně.




Související články:



5 Komentářů k „Jak udělat změnu – konečně jinak”

  • Lujza Píše:

    Tento článok sa mi páči z posledných asi najviac.
    Napadá ma k tomu len toľko, že robiť zmeny je niekedy ťažké aj preto, lebo si nahovárame, že sú ťažké. Čakať zo založenými rukami, kým sa mi možnosti zúžia na toľko, že už vlastne nemám inú šancu, čo urobiť, je tiež spôsob, ale trochu stratový (hlavne čo sa času týka).
    Moja skúsenosť je, že zmeny sú len tak ťažké, ako ťažké si ich spravíme (resp. ako ťažké si ich predstavujeme). Často sa stretávam s tým, že mi ľudia hovoria, ako muselo byť ťažké dostať sa do Mexika a ako mi závidia. Lenže to nebolo ťažké (technicky) – v skutočnosti som vyplnila dva formuláre, išla na jeden pohovor, na ktorý som sa ani nepripravovala a vybavila si víza, čo ma stálo jednu cestu do Prahy.
    Ľudia sú skôr lenivý zistiť si, čo by ich prípadná zmena vlastne skutočne stála. A tým pádom je to často vlastne o neinformovanosti.

  • Pavel Píše:

    Skvělý článek, už jen proto, že demonstruje radikálně jiný přístup k věci, který ale dává logický smysl.

    Původně jsme tenhle komentář začal psát jako nesouhlasný, ale postupně jsem se dostal k tomu, že to není zase až tak špatný přístup k životu. S jedním doplněním.

    Myslím si, že je potřeba rozlišit změny „proti větru“ a změny „ze srázu“.
    Změnami „proti větru“ je hubnutí, učení se nějaké nové věci, radikálně jiný způsob chování. Prostě věci, které vyžadují dlouhodobou snahu dělat něco jinak. To samozřejmě stojí úsilí, je to otrava, platí vše, co Matouš napsal.
    Změnou „ze srázu“ je telefonát do firmy kde chci novou práci, oslovení dívky v tramvaji, odeslání přihlášky do Mexika. Je to spíš akt než činnost.

    Je možné, že cesta proti větru je zbytečná, ale upřímně cítím, že vrhání se do nových věcí – skoky ze srázu – je věc, bez které by byl můj život chudší.

    • Jan Píše:

      to je skvela myslenka s tema dvema druhama zmen! obdivuju ze nekdo dokaze neco abstraktniho takhle vymyslet, pojmenovat a vysvetlit na par radcich.

  • Matouš Ježek Píše:

    Díky oběma za komentáře!

    Lujza: Jak píšeš, změny jsou tak těžké, jak si je sami uděláme. Řekl bych, že je to tím, že většina lidí porovná stávající a očekávaný stav. Nevidí cestu a přijde jim to nepředstavitelně daleko. Proto to rovnou vzdají. A přitom to nejdůležitější je nejbližších pár kroků, nikoliv absolutní řešení.

    Pavel: Jasně, jak píšeš, je potřeba odvaha k tomu odhodlat se k zavolání do firmy, nebo k oslovení dívky. Na druhou stranu na oboje se dá připravit a snížit tak strach/nevolnost z vystoupení z komfortní zóny. Například telefonát si můžu nacvičit, napsat poznámky na papír, můžu předtím zavolat na náhodnou bezplatnou linku a chvíli s někým vykecávat apod… dá se na to dopředu jednoduše natrénovat.

  • Petra Píše:

    Ještě jsem to nezkoušela, ale Máša Vítková na jednom kurzu vřele doporučovala: pokud chcete něco změnit, pusťte se do toho a vytrvejte 28 dní. Prý si člověk během té doby osvojí nový zvyk a přijde mu to (hubnutí, učení cizího jazyka atd.) jenodušší.

Napsat komentář