Led 26 2012

Jak si zvýšit šance

Představte si, že máte před sebou důležitou zkoušku nebo pracovní setkání. Máte trému, jste nervózní, potíte se a je vám zle. Čím víc je vám zle, tím víc myslíte na to, jaký to bude průšvih a tím víc je vám zle a tak pořád dokola.

Dostáváte se tak do spirály smrti, která střemhlav míří k neúspěchu. V následujícím článku se naučíme, jak najít a vyhnout se spirále smrti a využít tentýž princip k zvýšení vlastních šancí.

V herním designu je „spirála smrti“ termín pro smyčku v herních mechanismech, která stojí na negativní motivaci. V principu hráč, který neuspěje je nějakým způsobem postihnut či potrestán, čímž se snižuje jeho šance dál čelit jiným hráčům a herním výzvám. Dostává se tak do spirály smrti, kdy jeden neúspěch strhne lavinu dalších neúspěchů až k naprosté prohře. Sestup po spirále sice začíná plynule, ale s každou otáčkou je těžší a těžší dostat se z ní ven.

Stejné spirály smrti najdeme i v životě. Kromě první z úvodu si ukážeme ještě dva další příklady:

Máte pocit, že se vám nic nedaří, vaše hlava hledá důkazy toho, že se vám vůbec nic nedaří. Tím hlubší je váš pocit, že nemáte šanci a prohlubuje se tím váš mindset neúspěchu.

Něco nemáte rádi, pokaždé když na tu věc narazíte, vybavíte si vzpomínku, že to opravdu nemáte rádi. Ještě víc tím prohlubujete svou nenávist, živíte ji v sobě, ta se nablauje a nabaluje až nakonec něco skutečně nenávidíte. Podobně může jít o nenávist ke konkrétnímu člověku.

Celý ten problém zažehne jedna jediná myšlenka na to se asi nezdaří, nebo ta věc se mi moc nelíbí. Pokud tu myšlenku dále živíme a dál o ní přemýšlíme, spustí se lavinový efekt dalších myšlenek, které ji začnou podporovat. A když to děláme dlouhodobě, prošlapou se tak široké dráhy v mozku a začneme se opravdu cítit pod psa, nebo opravdu něco nemít rádi. Pak už naše mysl podvědomě padá tam, kam je zvyklá a putuje po cestách, které jsou už vyšlapané.

To, co jsme v životě prožili a nad čím jsme přemýšleli, je uloženo v mozku. Z této hmoty vznikají naše myšlenky a poté, co je zpracujeme, se ukládají zpět a stávají se znovu součástí oné hmoty. Jedna myšlenka tedy plodí další myšlenku a z dlouhodobého hlediska se všechno, nad čím přemýšlíme, trvale zapisuje do našeho mozku.

Proto může být velmi nebezpečné oddávat se dlouhodobě depresím, sebelítosti a negativnímu myšlení. Člověk se pak stane na těchto emocích závislý a automaticky je mozek bude vyvolávat. Jako sněhová koule se pořád dokola nabaluje a je větší a větší. Podobně vzniká různé fanatické smýšlení, které my z venku považujeme za scestné, ale uvnitř člověka je produktem stálého živení jedné myšlenky.

A jak to využít stejný mechanismus v náš prospěch? Prvním krokem je uvědomit si, že:
My jsme pány toho, nad čím přemýšlíme, které myšlenky živíme a které nikoliv!
Když nad něčím usilovně přemýšlíte a ve výsledku je vám hůř a hůř, můžete se zastavit, tu myšlenku vědomě utnout a začít myslet na něco jiného. Vystoupíte tak ze sestupné spirály a svůj pohyb dolů zastavíte.

Z počátku se vám to bude zdát těžké, ale je to jako se cvičením. Stejně jako je těžké začít cvičit nebo přestat kouřit, je i těžké naučit se zabíjet negativní myšlenky. Ale s časem a tréninkem, je to lepší a lepší.

Další krok pak je začít místo negativních myšlenek živit ty pozitivní. Myslet na to, co máte rádi a co se vám líbí. Tím se začnete šroubovat ve spirále nahoru, navykat svůj mozek na pozitivní myšlení. Budete se cítit lépe a i když ta transformace trvá dlouho a je pomalá, výsledky jsou k nezaplacení.

Když přetransformujete svůj mozek na pozitivní myšlení, nejen, že budete v průměru šťastnější, ale díky tomu i úspěšnější. Protože, když věříte, že to jde, hledáte důkazy, že to jde a ono to nakonec věřte nevěřte, jde.

Tenhle trik mi velmi pomohl, dostat se z nějakých sebelítostných smyček a začít konečně něco dělat. Jednou mi pomohlo si smyčku namalovat na papír, abych viděl v čem se plácám a mohl jsem najít cestu ven. Zpočátku jsem byl na některých myšlenkách závislý, byť byly negativní. Chce to trochu sebekázně a rozvahy k zabíjení těch správných toků. Klíčem pro mě bylo si uvědomit, která myšlenka mě táhne do strže, a pak už to chtělo jen se občas kousnout a věřit. Nedá se to změnit za den. První změny jsem pociťoval za týden, ale výrazný posun až za měsíc a opravdový pocit, že dokážu své myšlenky vědomě ovlivnit až tak za půl roku (ale stále si to musím vědomě připomínat).

Člověk dokáže změnit, jak se cítí. Negativní pocit je jen stavem mysli. My rozhodujeme jakou myšlenku živit a jakou ne. Utněte všechny ty, které jsou vám nepříjemné a stavte na těch, které jsou tvůrčí, pozitivní a přinášejí vám radost.




Související články:



3 Komentářů k „Jak si zvýšit šance”

  • Adso Píše:

    Četl jsem někde myšlenku, že člověk má tendenci věřit víc věcem, které řekne nahlas. Jednak proto, že to k němu zaznívá zvenku má pocit, že to je „víc“ pravda a druhak když řekne ostatním, že něco nemá rád, má pak tendenci se toho držet, i kdyby to napoprvé nebyla úplně pravda. V případě snahy sama sebe o něčem přesvědčit, pak bylo doporučováno říkat si to nahlas. Nejlépe ještě před někým jiným. Co si o tom myslíš? Máš s tím nějakou zkušenost?

    • Matouš Ježek Píše:

      Osobně mám pocit, že víc věřím věcem, o kterých s někým mluvím nebo o nich píšu a spíš naopak se snažím mít kontrolu nad tím o čem mluvím a o čem píšu.
      Něco na tom, co píšeš určitě bude, protože třeba náboženská modlitba je nástroj, jak si udržovat a upevňovat přesvědčení.
      Teď si budu trošku protiřečit, ale myslím, že nejprve musí člověk něco pochopit nebo uvěřit a až pak může nějakou myšlenku prohlubovat. Nejsem si jistý, jestli se dá smysluplně přejmout nějaká myšlenka, která se zdá být užitečná, ale vnitřně nám nedává smysl. Zkusím to někdy zformulovat do nějakého článku.

    • Pavel Píše:

      Myslím si, že mozek je moc chytrý na to, aby něco přijal jako fakt jen na základě toho, že se to často říká.
      Klíčem podle mě je najít na špatné/nesmyslné věci něco, co nám upřímně připadne správné/smysluplné a na to se soustředit.

      Když musím jít na schůzku s XY, kterého opravdu nemám rád, nezačnu ho mít rád, ani když si budu měsíc dokola opakovat, jaký je XY super – ale už se třeba dokážu přesvědčit o tom, že může být bezva vzít to setkání jako výzvu a zkusit otravného XY o něčem přesvědčit, najít na něm něco pozitivního nebo cokoli jiného.

      Nemůžu lusknutím prstů změnit svůj _vztah_ k XY, ale mohu změnit svůj _přístup_ k tomu vztahu.

Napsat komentář