Úno 16 2012

Jak nečekat na budoucnost

0

Ještě se musím naučit tohle. Bez támhle toho to nepůjde. Dokud se nezmění situace, nemám šanci. Abych vyřešil problém, musím počkat až…

 

Všimli jste si někdy, jak hodně času trávíme čekáním na budoucnost? Jak se neskutečně upínáme na věci, které nám chybí a které ještě potřebujeme? A protože se laťka neustále s časem zvyšuje, nakonec celý život jen na něco čekáme. Je čas tomu udělat přítrž!

Když čelíme nějakému problému, ať již tvůrčímu, intelektuálnímu, nebo životnímu, ohromnou část našeho času věnujeme přemýšlení nad věcmi, zkušenostmi, vědomostmi nebo lidmi, co nám schází. Lamentujeme nad tím, co nám chybí a proč nemůžeme naši situaci vyřešit. S odstupem můžeme říct, že se tak nikam významně neposuneme, i když se nám může krátkodobě ulevit.

Velmi zevrubně se tímto tématem zabývá Eckhart Tolle v knize Moc přítomného okamžiku. Píše, jak nečekat až budu mít dost peněz, až změním zaměstnání, až zhubnu, až ze mě bude nejlepší -doplňte si sami-  na světě.

Tolle předestírá zajímavý mindset: Vše klíčové už máme teď. Cokoliv, co nemáme, nemá smysl řešit. Máme k dispozici všechny naše zkušenosti a dovednosti. Stojíme-li před úkolem, tak by zásadní otázkou mělo být: Jak můžu nejlépe využít to, co už mám? Oproti Kde získat to, co mi chybí.

Vezměte libovolný úkol, nebo životní situaci, kterou právě řešíte a zamyslete se nad ní. Sedí, že?

Další pro mě klíčová otázka je: Co můžu udělat teď? Můžu jít a najít si nějakou informaci, můžu si sednout a napsat si problém na papír. Můžu udělat spoustu věcí teď anebo můžu čekat až… se něco stane, čímž tak nějak ztrácím kontrolu nad svým osudem.

Okej, ale co když prostě mám příliš těžký úkol, který nedokážu zvládnout? Moje odpověď by byla: Buď to nějak jde rozebrat, zjednodušit a vyřešit, anebo to nemá smysl dělat.

Na tohle má Echhart Tolle skvělý nástroj. Říká, že máme ve skutečnosti tři základní možnosti jak naložit se situací právě teď: vyřešit, akceptovat, nebo odejít.

Na to přímo navazuje proces, který je známý jako „spojování teček“. Mluvil o něm například Steve Jobs na své přednášce k absolventům Stanfordu. (Stojí za to ji shlédnout, jsou tam i jiné zajímavé myšlenky.)

Když si vybíráme, co budeme dál dělat, vždycky je dobré ohlédnout se, co už mám. Shrnout si zkušenosti, znalosti, kontakty a radosti z toho, čím jsme si jako lidé prošli a najít způsob, jak je propojit v jeden celek a v tom pokračovat.

Máme-li pocit, že daný problém prostě nemůžeme vyřešit, je možné, že se zaměřujeme jen na jednu konkrétní strategii. Pokoušíme se přetlačit někoho dvakrát tak těžkého, utéct někomu kdo má auto, přechytračit někoho, kdo měl o 20 let navíc sbírání zkušeností. Podíváme-li se do přírody, najdeme nepřeberné množství strategií, které umožňují užívat si života. Každá strategie je funkční, my si jen musíme najít tu naši.

Jako kluka mě bavilo hrát RPG hry s kamarády. Později mě nadchlo programování a paralelně s tím se rozvíjela moje radost z grafické tvorby. Díky zkušenosti z vyprávění RPG příběhů jsem se dal na psaní povídek. A když se pak rok s rokem sešel a já se rozhodoval, co dál dělat, přišlo mi, že nejlépe mohu všechny tyto aspekty spojit v počítačových hrách. Programování, grafika, hry, příběhy. Ještě jsem úplně nevěděl, co z toho, ale už jsem měl směr. Později z toho vykrystalovala grafika a scénáristika a aktuálně z toho vyšel herní designér.

Že se dají věci takhle spojovat pro mě byla skvělá zkušenost. Loni jsem začal dělat přednášky o kreativitě, řešit věci kolem natáčení krátkých filmů a psát blog. Hrozně se těším, kam mě tohle zavede.

Co se týče hledání řešení. Sám velmi často mluvím o problémech a lamentuju nad spoustou věcí. Snažím se ale poznat problém, najít možnosti řešení a pak podniknout konkrétní kroky. Pravdou je, že se mi zdaleka ne vždy daří být konstruktivní, nicméně dělám na tom.

Udělat pro řešení něco teď, zaměřit se na to, co už máme, a nečekat na to, co teprve získáme. Spojovat tečky, zvolit vlastní strategii a stavět na vlastních kvalitách.




Související články:



Napsat komentář