Čer 24 2012

Interande: jedno velké dobrodružství

Dnešní článek je jiný, než většina na tomto blogu. Neobsahuje žádnou pěkně propečenou zkušenost, ale jen syrový zápis toho, jak jsem s přáteli pracoval na posledním projektu. V budoucnu se budu k našemu prvnímu interaktivnímu filmu určitě ještě vracet a pokusím se z něj vydestilovat nějaké šíře aplikovatelné poznatky.

Všechno to začalo, ostatně jako většina mých projektů, na GameConu. Během večerní párty, na začátku léta 2010, jsem přišel za Pavlem Gotthardem a povídám: „Budem dělat interaktivní film.“

„Tak jo,“ řekl s takovou samozřejmostí, že mě to až překvapilo. Od té chvíle už jsme jen mluvili o tom, jak to provedeme. Začali jsme se jednou týdně večer scházet, rozebírali jsme to téma zleva, zprava, hledali jsme námět, způsoby, jak celý projekt vůbec zrealizovat a hlavně, jak ho dostat k lidem.

Věděli jsme, že nebudeme mít peníze na reklamu a jako jediný způsob nám přišlo risknout to a vsadit na co největší virální potenciál. Jeden z prvních nápadů bylo rande v baru, kde kluk potká holku a pokusí se ji sbalit. Byl to zřejmý koncept, ale naprosto jsme si s ním nevěděli rady. Na půl roku jsme ten nápad úplně opustili.

Brainstormovali jsme, rozdělovali si úkoly, pracovali jsme na tom při práci/při škole a postupně se nám vršily dokumenty s nápady, seznamy a strukturami.

Samotný nápad s interaktivním filmem nebyl ničím novým, i filmy v prohlížeči už tou dobou existovaly. Dokonce se Pavel po čase přiznal, že paralelně dělá na jiném interaktivním filmu pro Court of Moravia.

Ničemu to ale nevadilo, protože my jsme chtěli jít úplně jinou cestou. Oproti interaktivním filmům, dostupným například na youtube, jsme zvolili cestu mnohem častějších a drobnějších interakcí, více možných cest a voleb, absence game overů a v neposlední řadě i delší stopáže. Původně jsme zvažovali mít celý film na youtube a ušetřit si tak problémy s přenosem dat. Zároveň jsme ale chtěli, aby hráči měli plynulý zážitek i při tak vysoké frekvenci interakcí, že jsme nakonec rozhodli postavit vlastní technologii (tehdy jsem ještě naprosto naivně věřil, že ji zvládnu vytvořit sám).

Měli jsme několik konceptů, jeden už dopracovaný, ale ani s jedním z nich jsme nebyli spokojení. Vytáhli jsme ze dna stohu papírů nápad s rande v baru a díky nově nabitým zkušenostem jsme najednou viděli, co s tím. Měli jsme velkou tabuli, na tu jsme začali lepit lístečky se scénami, interakcemi a příběhem.

Mákli jsme na tom a v červnu 2011 jsme u nás v obýváku natočili první prototyp. Byla to velmi cenná zkušenost. Zjistili jsme totiž dvě věci. Nutně potřebujeme někoho, kdo umí točit filmy a nutně potřebujeme někoho, kdo ví jak napsat smysluplný přehrávač interaktivních filmů pro prohlížeč.

Oslovil jsem mého dlouholetého kamaráda Víťu Procházku, zkušeného filmaře. Sedli jsme s ním a s Pavlem na víkend u nás a celý film jsme znovu překopali. Přidali jsme pasáž ve městě, rozhodli se mnohem více zaměřit na pohled z první osoby a prohloubili jsme vztah mezi dvěma hlavními protagonisty.

To už byl leden 2012. Můj kamarád a spolužák z gymplu Radim Brnka začal vyvíjet aplikaci na přehrávání našeho budoucího filmu. Zkušeností na to měl dost hned z několika flashových her, na kterých pracoval. Vytvořili jsme systém na postupné streamování dat během toho, co divák film hraje, přidali jsme plynulé přechody a rozhodli se, že do toho půjdeme ve velkém.

Oslovili jsme několik velkých firem s nabídkou sponzoringu našeho projektu. Chtěli jsme už natáčet, ale bohužel jsme jim neměli ještě co ukázat. Bylo jasné, že musíme mít nejdříve nějaké demo, na kterém můžeme demonstrovat, co dokážeme. Rozhodli jsme se tedy Interande zafinancovat sami a zkusit, co to s českým internetem udělá.

Začali jsme shánět herce, lokace, štáb. Hledali jsme primárně šikovné a nadšené lidi, kteří už mají nějaké zkušenosti. Ostatně, máme jich nakonec plné titulky. Hlavní role se chopila skvělá Barbora Mudrová, která našemu, do té doby imaginárnímu rande, vtiskla naprosto jasnou tvář.

Jak se natáčení blížilo, nabalovalo se na nás stále víc a víc nadaných lidí, kteří nám s projektem pomáhali. Výběr spolehlivých lidí byl naprosto klíčový pro přesun filmu ze světa snů do reálné podoby.

A pak to začalo. Na konci dubna, od pátku do úterý, jsme natáčeli. Začali jsme teasery v atelieru, pokračovali přes bar, město, Špilberk, bar, město, bar, město, zastávka. Byla to naprostá jízda dnem i nocí. Nemít pozitivně naladěný tým, už v půlce by se celé natáčení pod tlakem rozsypalo. Obdivoval jsem Víťovy schopnosti s naprostým klidem a humorem zrežírovat takový štáb v tak nabitém natáčecím plánu.

Když jsme pak v šest hodin ráno na Prvního máje balili věci na zastávce v polích za Brnem, dostavil se euforický pocit, kvůli kterému rozhodně stojí za to tuto práci dělat.

Následoval měsíc postprodukce. Stříhalo se, kompletovalo se, skládala se hudba, dodělával se interaktivní přehrávač. Asi čtrnáct dní před vydáním jsme měli interní betaverzi. Dokončování samotné bylo celkem krušné. Poslední víkend jsme jeli prakticky v kuse. Dodělávali jsme web, opravovali chyby, finalizoval se zvuk a spousta malých detailů, které pro nás byly důležité.

10.6.2012 ve 23:00 jsme film spustili ve víře, že dílo je za námi a teď už si půjdeme konečně lehnout. Jenže 15 minut na to už nápor uživatelů přetížil náš server na tolik, že na spuštění bylo nutné čekat i několik minut. Na to jsme skutečně nebyli připravení.

Nastalo několik dní, kdy jsme připojovali jeden server za druhým a zuřivě optimalizovali ty stávající. Že budeme dva dny po spuštění připojovat už pátý server a jednat o profesionálním hostingu náročných projektů, jsem vážně nečekal.

Když o nás pak napsalo pár větších webů, hrálo v jednu chvíli Interande 350 lidí najednou. Museli jsme přestat rozesílat informace o našem projektu, protože víc už bychom dost možná neustáli. V tu dobu jsme překročili 250 000 zhlédnutí. Naše původní, rok staré odhady, počítaly se 100 000 zhlédnutí -celkem- v případě velkého úspěchu a odhadovali jsme, že to potrvá tak šest měsíců.

Momentálně pokračujeme v rozšiřování kapacit a počítadlo zhlédnutí stále roste. Máme z toho obrovskou radost a už pracujeme na dalším projektu.

Čím větší bude zájem, tím lepší interaktivní film budeme schopni v budoucnu udělat. Demo už tedy máme za sebou a teď hledáme způsoby, jak zafinancovat naše další projekty. Zvažujeme tři základní modely, uvidíme, který z nich bude dávat největší smysl.

Celé tohle dobrodružství tak zdá se ještě zdaleka nekončí a hrozně se na to těším. I když jsme film nakonec vyprodukovali zhruba za pět měsíců, museli jsme projít roky plné slepých uliček, zkoušení a vývoje. Bez práce, nadšení a zkušeností by podobný projekt vůbec nebyl možný. Během dvou let náš interaktivní film několikanásobně ve všech směrech přerostl naše původní představy.

Jsem skutečně rád, že jsem byl u toho.




Související články:



2 Komentářů k „Interande: jedno velké dobrodružství”

Napsat komentář