Led 1 2012

Flow

Znáte ten pocit, kdy je vám naprosto a nepopsatelně skvěle, kdy jste tak vtaženi do toho, co děláte, že ani nevnímáte, co se kolem vás děje a čas ubíhá tak nějak jinak? Je to ten stav, kdy se vám všechno, co v tu chvíli děláte, velice daří, vůbec nepotřebujete nad svou činností přemýšlet, všechno plyne tak nějak přirozeně snadno a celou situaci máte naprosto pod kontrolou. Na konci se cítíte úžasně a pravděpodobně si tu chvíli zapamatujete na celý život.

V tomto stavu optimálního zážitku vznikají ty nejhlubší prožitky a nejniternější zkušenosti. Tomuto rozpoložení těla a mysli se říká FLOW a my dnes víme, jak ho dosahovat.

Psycholog Mihaly Csikszentmihalyi desítky let studoval prožitky kreativních lidí při jejich špičkové práci. Zjistil, že prakticky všichni jsou odměňováni zážitkem flow velmi čistého charakteru. Ve své knize Flow: The Psychology of Optimal Experience popisuje, že každý člověk má ze své přirozenosti vlastnost takový stav zažívat a že prožitky flow jednotlivých lidí se ve své podstatě neliší bez ohledu na místo na zeměkouli, kulturu, barvu pleti, náboženství ani věk. To znamená, že každý z nás se už narodil se schopností tento pocit prožívat. Dokonce ani nezáleží na tom, co děláte, protože flow lze dosahovat jak uměním a vědou, tak i sportem nebo tancem, prací, pozorováním přírody, hraním her nebo sexem.

Na jedné věci však opravdu záleží a tou je dovednost s jakou člověk příslušnou činnost ovládá. Podívejme se na obrázek. Na grafu je ve vodorovné ose kvalita dovednosti (čím víc člověk například tancuje, tím lepší dovednosti v tanci nabývá).  Na svislé ose je pak obtížnost překážky nebo výzvy, které člověk v danou chvíli čelí (soupeř, překážka, problém, zadání).

Ve chvíli, kdy kvalita dovednosti odpovídá zhruba obtížnosti výzvy, se člověk nachází v kanálu flow, kde je všechno dost snadné a zároveň přiměřeně obtížné, aby to člověka bavilo. Většinou se nám stává, že je výzva obtížnější než naše dovednosti a pak jsme frustrovaní a otrávení. Naopak příliš nízká výzva vzhledem k našim dovednostem nás jednoduše nudí.

Například si vezměme třeba tenis. Pokud hrajete s výrazně lepším soupeřem, tak vás může výrazně frustrovat, že prohráváte. Silnějšímu soupeři na druhé straně kurtu zas vaše porážka nic moc nepřináší. Výsledek je, že to nikoho moc nebaví. Proto jsou ve sportu „kategorie obtížnosti“, do kterých člověk postupně proniká, dostává se výš a výš na žebříčku a tím k adekvátně silným soupeřům. Csikszentmihalyi také píše, že opravdu silných flow prožitků dosahují lidé až od jisté úrovně své dovednosti, kdy jsou výzvy velmi velké a zároveň znalost dané činnosti je dostatečně hluboká a komplexní, aby přinášela intenzivní radost. (Má pro to spousty zajímavých argumentů, o tomhle tématu budu ještě psát v budoucnu.)

Když ten graf začneme víc zkoumat, zjistíme, že pokud je výzva příliš vysoká, musíme pracovat na své dovednosti a naopak, když je výzva moc nízká, je čas najít si nějakou vyšší. Znamená to, že pozitivní odměna ve formě flow popichuje člověka zvyšovat si výzvy a adekvátně tomu zlepšovat svou dovednost!

Když si to shrneme – Flow je dokonalý zážitek, který člověk dosahuje tím, co ho baví ať už je to -cokoliv-, nemusí na to vynakládat žádnou speciální energii, protože všechno teče tak nějak přirozeně. Tím získává zkušenosti, zlepšuje dovednosti a roste!

Prostě dokonalá pozitivně motivační smyčka, což je pro mě naprosto fascinující ideál.

Aby tohle všechno bylo možné, je potřeba ještě jedna ingredience a tou je struktura zážitku. Abychom mohli někde hledat výzvy a vítězit nad nimi, musíme mít jasnou představu, co je dobré dělat a co ne v rámci dané činnosti.Musíme tedy mít jasnou představu, co děláme a jaká jsou pravidla. Například hry jsou navrhované tak, aby přinášely flow. Mají jasná pravidla a strukturu. Stejně tak taneční kroky, závody v běhu, filmy. U jiných forem jako je hudba, improvizační divadlo nebo malba je potřeba, aby si člověk vytvořil vlastní sadu vnitřních pravidel, podle kterých se řídí a to chce čas a trénink.

Zajímavým poselstvím této studie je, že radost a zážitky člověku přináší činnost, nikoliv nicnedělání. Jinak řečeno, aby se člověk cítil skvěle, musí něco dělat, bez ohledu na to, co to je. Na film se dá dívat dvěma způsoby. Buď jen pasivně vnímáte obraz a zvuk, nebo se aktivně snažíte doplňovat nevyřčené myšlenky v příběhu, snažíte se pochopit, co tím chtěl autor říct a vlastně si v tom hledáte spoustu malých výzev, které vás drží v chodu. Všechno se dá dělat aktivně i pasivně sexem počínaje a koukáním z okna konče.

Takže stojí za to si v čemkoliv, co děláme, hledat přiměřené výzvy. Ve skutečnosti totiž nezáleží na tom, CO člověk dělá, ale JAK to dělá.




Související články:



5 Komentářů k „Flow”

  • Martin M. Píše:

    Posílám slíbenou otázku, tohle bude snad nejvhodnější místo.

    Myslíš si, že je reálné, aby člověka bavilo skutečně cokoliv? Schválně uvedu naprosto extrémní příklad – paní, která sedí za kasou v supermarketu a celý den poslouchá pípající čtečky čárových kódů. Nebo člověk, co sedí celý den v kanceláři a jen přepisuje tuny faktur z papíru do počítače.

    (Sám už jsem si na tuhle otázku odpověděl, proto taky píšu pozdě, ale zajímá mě tvůj názor.)

  • Matouš Ježek Píše:

    Csikszentmihalyi ve své knize přímo popisuje muže, který pracoval ve fabrice u pásu (tuším, že brousil nějaké součástky) a ten zažíval flow. Dával si osobní výzvy v tom, že každý den překoná svůj rekord v množství hotových součástek. Za nějakou dobu byl výrazně lepší než všichni ostatní a navíc ho to bavilo. Za to pak brzy dostal povýšení a mohl se věnovat jiným výzvám.
    Osobně si myslím, že je možné mít flow u jakékoliv práce, ale ta nám musí dávat nějaký smysl. Dokonce taková práce u pokladny má jasný řád, jsou tam jasné výzvy, které se dají překonávat (některé řetězce měří zaměstnancům průměrný počet pípnutí za minutu,… ). To co podle mě brání flow zážitku u ne zrovna populárních zaměstnání je mindset, že to musím dělat a že to nechci dělat. Ten muž z příkladu výše chtěl brousit věci, protože to uměl, a chtěl být rychlejší a rychlejší, to mu přinášelo radost. Užíval si každý den, protože překonával rekordy. Mohl si říct – teď tu budu 5 let dřít jak mezek za mrzký plat a možná mě pak ten vůl nademnou povýší – ale neřekl.

  • Adso Píše:

    Já si myslím, že to, že člověka baví práce, kterou dělá, nutně nemusí znamenat, že si ji s nadšením vybral. Když se dostane do situace, kdy začíná dělat práci, která rozhodně není jeho vysněnou a nemá reálnou možnost místo z jakéhokoli důvodu změnit, asi je mnohem lepší možností najít si v tom aspoň nějakou zábavu a užívat si to v rámci možností, než každé ráno vstávat otrávený tím, v jaké utrpení se proměnil jeho život.

  • Adso Píše:

    Pro toho, kdo by chtěl nahlédnout do života člověka, který umění užívat si života plnými doušky, ať se kolem děje cokoli, bych chtěl doporučit nahlédnout do pamětí Jana Welzla.
    Já osobně za velice povedené považuji Strýček Eskymák (Edvard Valenta, 1941, nenechte se odradit lehce infantilním názvem), případně Třicet let na zlatém severu (Valenta, Golomek, 1930).

Napsat komentář