Kvě 13 2012

Co jsou vaše stavební kameny?

0

Jsou lidé, kteří prostě přijdou a začnou tvořit něco úžasného. Moc u toho nepřemýšlí a přirozeně z nich plyne umění na úrovni. Můžeme to přisuzovat talentu, zkušenostem nebo nad tím lamentovat, nicméně nám samotným to ale s naší prací moc nepomůže. Proto pro nás všechny ostatní jsou tu postupy a triky, jak si pomoct a ke kvalitě se propracovat.

Měl jsem období, kdy jsem psal na fleku povídky bez toho, abych nad nimi nějak zvlášť přemýšlel. Text ze mě sice přirozeně plynul, ale neměl jsem ho prakticky vůbec pod kontrolou. Co bylo ale horší, taková práce se nedala na povel zopakovat. Prostě jsem buď měl inspiraci a psal, nebo ne a nic z toho nebylo. Asi uznáte, že vymlouvat se zákazníkovi na nedostatek inspirace není to pravé ořechové.

A protože se říká, že profesionálem je ten, kdo i ve svůj nejhorší den dokáže odvést obstojnou práci, rozhodl jsem se tomu podívat na zoubek.

Dokud jsem se jen koukal na papír a snažil se vymyslet „výjimečný příběh“ nebo „skvělý level“, nikam to moc nevedlo. Jakmile jsem se ale pokusil prozkoumat, co všechno musím při tvorbě sledovat, začaly se dít velké věci.

Svou designovou práci jsem rozbil na jednotlivé stavební kameny. Začal jsem sledovat, že v příběhu jsou nějaké postavy, nějaké úvody a zvraty, jsou tam jednotlivé lokace, scény a dialogy. Všechno jsem si to začal psát a šel jsem dál. Například, že postavy mohou mluvit nebo konat, že jednotlivé scény mohou mít různé barvy a nálady, že na pozadí toho všeho musí běžet nějaká hlubší myšlenka atd.

Sepisováním takového seznamu jsem postupně dostával do hlavy mapu toho, na co všechno je třeba pamatovat, ale hlavně, co všechno mám k dispozici. Dříve jsem například vždycky při návrhu příběhu začínal zajímavým zvratem, nebo zajímavou myšlenkou. Když jsem se pak zasekl, neuměl jsem navázat. Dneska často začínám seznamem barvitých scén, které by se mohly stát, nebo se zaměřuji na hledání postav, které mohou příběh patřičně nakopnout.

Takový seznam je skvělý nástroj k brainstormování, protože při záseku v jedné větvi se můžu vydat zkoumat chvíli něco jiného, pak zas něco jiného a díky tomu poznávat celý problém z mnoha různých úhlů.

V takovém procesu není prostor na čekání na inspiraci. Stačí pracovat tam, kde se to zdá snadné, brainstormováním vyplňovat nejbližší díry v návrhu. Tím v hlavě postupně spojujeme zdánlivě nesourodé pohledy v jednu mapu a to je téměř zaručený způsob, jak přicházet s novými nápady.

Vypadá to zřejmě, ale mně to rozhodně zřejmé nebylo.

Tvůrčí obory obvykle velkou měrou pracují s abstrakcí. Tam si na průběžné výsledky naší tvorby nemůžeme sáhnout, nemůžeme je vlastníma rukama přerovnat. Při abstraktní práci se obvykle snažíme dělat intuitivně a všechno tak nějak držet v hlavě.

Když si ale naši práci nasekáme na jednotlivé kousíčky, poznáme, z čeho konkrétně se daná práce skládá, dostaneme najednou do ruky konkrétní kostky stavebnice, s nimiž je práce mnohem snazší a …počkejte si… zábavnější.

Po čase už si seznamy nedělám, protože s praxí všechny ty postupy přejdou do krve. Jen občas, když se zaseknu, se zamyslím, čím jsem se ještě nezabýval a jak si mohu pomoct pokračovat dál. Díky tomu dokážu navrhovat věci s mnohem větší spolehlivostí a lepším pocitem.

Uzavřel bych to tím, že i se zmíněným trikem je kreativní práce pořád práce a ve skutečnosti dělat ji pořádně je stále těžké a náročné. Nedá se ošidit, ale aspoň ji můžeme dostat pod kontrolu.

Když počítáte, potřebujete čísla, při skládání hudby potřebujete noty, když píšete, potřebujete slova a písmena, když krasobruslíte, potřebujete znát jednotlivé figury do choreografie. Když tvoříte vy, co jsou vaše stavební kameny?




Související články:



Napsat komentář